Vlče

Říkala mi Slunce.
Když mě poprvý spatřila, mhouřila oči a odvracela tvář.
Byl jsem první bílej, kterýho potkala.
Zpočátku jsme spolu mluvili tak, že já seděl na kameni u řeky a ona mě pozorovala z větve.
Neuplynula dlouhá doba a bezpečná vzdálenost se zkrátila na dýlku šípu.
Říkal jsem jí Vlče.
Přicházela ke mně za hluboký noci, kdy už všichni spali.
Odcházela před rozedněním.
Nikdo nesměl vědět o našem hříchu.
Už ani nevím, kolik nocí jsem tehdy probděl a čekal, až se objeví.
Ale bylo jich dost na to, abych si přiznal, že se nedočkám.
Příroda si ji vzala zpátky.