Na svém místě

Lindir pohladil struny loutny a jal se hrát veselou píseň o kráse deště.
„Nech toho, prosím,“ požádala jej Arwen.
Byla oděná v tmavé roucho a v očích jí sídlil podivný stesk.
„Je tady smutno, co?“ povzdychl si Lindir.
„Smutno,“ přitakala.
Zahleděla se z okna. Aragorn odešel. Bratři vyjeli časně na svůj nekonečný lov. Jak jen toužila připojit se k nim. I ona přece prahla po pomstě! Proč nemohla bojovat jako Glorfindel? Proč otec nedal na její rady, ale Erestorovi naslouchal? Proč?
„Nechcete se trochu projít?“ navrhl Lindir.
Zavrtěla hlavou. „Musím to dokončit,“ řekla a vrátila se k výšivce Bílého stromu.