Hrdinové smyšlení v pomateném myšlení

Kolem plynou znova,
slova, slova, slova.
Jako mouchy kolem uší,
do spánků mi bzučíc buší v ustavičném hemžení.
Ať si říká kdo chce, co chce, poslouchám jak tupá ovce, na tom se nic nemění.
Každý den jdu na procházku, žiju smrt a křísím lásku.
Zpoza mříží vidím nebe - modrý blankyt a v něm tebe.
Tvůj smích kolem poletuje s táhlou písní vánku
a tvůj dech mi vlasy sfoukl z orosených spánků.
Já vím, že tys se mnou živý, tak proč rakev, rudý šat?
Musela jsem, tenkrát, drahý, na cáry je roztrhat.
Chci tvým svodům podlehnout, lodí bláznů k tobě plout.