Tma. Vlhkost. Zima.
Zima zažírající se pod kůži a pak dále až do morku kostí. V černém rohu se pohnul stín. Měsíční svit osvítil propadlou tvář, které dominovaly šílené oči, dívající se na havrana černého jako smola, stojícího na okenní římse uzoučkého okna. Všude panující ticho protrhl skřípavý hlas.
„Voldemort! Kdo je to? Nicotný červ! Praktikoval jsem černou magii. Kouzelníci! Mudlové mi měli sloužit! Pro koho? Pro Větší dobro! Všichni se mě báli! Všichni! Pak mě zradil jediný přítel a uvrhl mě sem. Sem do Nurmengardu. Voldemort?! Já jsem největší černokněžník všech dob! Já! Grindelwald!“
Štěkavý smích se rozlétl tmou.
Po, 2011-04-04 22:12 — angie77
Hmmm...
Teda... pořádná deprese... ale pěkné.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Út, 2011-04-05 11:58 — Frox
Hodně depresivní. Zatím mi tu
Hodně depresivní. Zatím mi tu všechny drabbly zvedly náladu, ale tenhle mě uvrhl do zajetí kamenné kobky Nurmengardu.
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 13:53 — Dangerous
Až je mi z toho taky zima.
Až je mi z toho taky zima. Opravdu působivé.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit