Poznámka: neměla jsem čas (a v nejbližších několika dnech ani nebudu mít) přečíst si díla ostatních autorů; jakákoli případná podobnost s díly kolegů je tedy čistě náhodná.
Alice stála opřená o zadní zeď obřadní síně, zaplněné do posledního místečka, a sledovala slavnou svatbu. Přední řady byly obsazené honosně načančanou místní honorací, deklarující příbuznost k nevěstě; v několika zadních řadách polstrovaných křesílek se tísnili spíše nenápadní příbuzní ženicha. Starosta s nadšením odříkával slova posvátného slibu manželského, která ženich s nevěstou neméně nadšeně opakovali. Když padlo dvojnásobné „ano“, Alici nepozorovaně vyklouzlo několik slz. Její bývalý manžel, otec dvou jejich dětí, si právě vzal za ženu svou dlouholetou milenku. Teď si na radnici připadala nejen nepatřičně jako příslovečné křoví na poušti, ale i nesmyslně jako klobouk v onom křoví spočívající.
Ne, 2011-04-03 16:13 — Danae
Ach jo, jako pečlivý čtenář
Ach jo, jako pečlivý čtenář ti mohu sdělit, že takhle hořce reálné drabble tu dosud nebylo. Smutně se povedlo.
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 23:59 — Profesor
Musím souhlasit s Danae, něco
Musím souhlasit s Danae, něco tak hořkého jsem tu ještě nečetla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit