Vztahová křivka

Potkala ho na jaře v parku. Zeptal se jí na cestu a vypadal, že spěchá, ale když se usmála, spěchat přestal. Pozval ji na zmrzlinu a bylo to.
Když začínalo léto, vznášela se v květovaných šatech ulicemi, snad se ani země nedotýkala. Byl úžasný, milý, pozorný. Nosil jí květiny, držel ji za ruku a mluvil o budoucnosti.
Na podzim jeli k jeho rodičům. Dům voněl skořicí a čímsi cizím. Matka se na ni usmívala, ale oči měla studené. Tehdy se ozvaly poprvé, ale zaplašila je snadno.
Než napadl sníh, byly zpět. Tak jako u jejích vztahů vždycky. Malé. Ošklivé.
Pochybnosti.