Vyznání :-)

Znám jí od školky. Byla velká, hlučná, divoká, uměla se rvát jako kluk. Děti se jí bály a trochu i já. Na základní škole patřila k nejlepším a pořád se skvěle prala. Posadila jsem se k ní v sedmé třídě po zradě mojí tehdejší nejlepší kamarádky a tehdy vzniklo pouto na celý život. Studovaly jsme stejné školy, měly stejnou práci, stejné přátele, dokonce i muže. Odstěhovaly jsme se obě 120 km od domova, šly si na svatbě za svědky. Jsme denně v kontaktu už 25 let, chodíme do kina, trávíme víkendy plné povídání, samy dvě. Ona je moje nejspřízněnější duše.