Vyznání

"Pojď se mnou," šeptal jeho hlas, hluboký jak noc a jemný jako samet.
Polkla.
"Jsi moje spřízněná duše. Ne, jsi daleko víc. Můj protějšek. Poznej se mnou nekonečnou lásku a blaženost."
Stál za ní. Jeho dech ji hladil po krku.
"Stačí jen jedno slovo."
Jedním prstem jí pohladil po rameni a pak jí k sobě otočil.
"Udělej jedinou správnou věc, duše moje. Prosím tě. Spolu budem oba šťastni, vím to a ty to víš taky."
Pohlédla mu do očí. Odrážely se v nich přísliby nebeských slastí.
Vzdechla a pak mu jedinou ranou usekla hlavu, čímž ukončila jeho upírské námluvy nadobro.