Ztracení

Nad ránem konečně déšť ustal a obloha se vyčasila. Frances vyšla na palubu brzo.
„Nějaká změna, Barkley?“ zeptala se třetího důstojníka.
Když večer bouře utichla, nebylo po lucernách na zádi a stěžních Chiméry a jejích družek ani památky.
„Ne, madam,“ zavrtěl pan Barkley hlavou.
Krátce přikývla. Zamyšleným pohledem zkoumala horizont tonoucí ve světle vycházejícího slunce. Zčeřená hladina oceánu se leskla bledým zlatem.
Vichřice a mořské proudy ty nebohé staré kocábky zanesly kdovíkam. Skřivánek zůstal dokonale opuštěný.
Pana Miltona poslala na stěžeň. Z výšky bude mít lepší rozhled.
Teprve na konci odpolední hlídky se ozvalo volání mladého pana Daviese.
Našli Chiméru.