Samozřejmě jsem mohla psát pokračování příběhu Doramo, tohle téma se k tomu dost hodilo, ale nakonec jsem napsala tohle.
Proč?
Protože mě tohle někdy opravdu napadne a dneska to mám celý den v hlavě.
Občas si představuji svět, který není.
Svět, v němž Rakousko-Uhersko neprohrálo válku, nerozpadlo se, stále máme císaře. V Rusku se neprosadili bolševici, v Německu ani jinde fašisté. Nedošlo ke druhé světové válce, ani k rozdělení světa na východ a západ. Nezažili jsme šest let nacistické a čtyřicet let komunistické diktatury, nikdo nemusel emigrovat. Morálka a čest jsou důležité hodnoty. Soukromé vlastnictví zůstalo nedotčeno, podniky s dlouhou tradicí prosperují. Žijeme v bohatém, mnohonárodnostním, demokratickém státě, nacionální spory jsou pouhá historie. Všude jsou dvoj- či vícejazyčné nápisy, vnímáme to jako normální. Všichni jsme prakticky bilingvní.
Máme německé i židovské sousedy a přátele.
Samozřejmě, že to zní všechno strašně ideálně.
Právě proto je tenhle svět jenom chiméra.
A další otázka je samozřjmě ta, jestli bychom se v tomhle světě vůbec narodili. A jestli bychom byli takoví, jací jsme (protože naši rodiče by si vzali třeba někoho úplně jiného, někoho, kdo se ve skutečnosti vůbec neměl šanci narodit).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zajímavé úvahy. Co kdyby...
Profesor
Zajímavé úvahy. Co kdyby...
Zase by byly jiné konflikty, drobné půtky, faleš, pomluvy... Bohužel.
určitě, v lidech to bohužel
Arenga
určitě, v lidech to bohužel je
Bylo by to hezké, ale myslím,
Tora
Bylo by to hezké, ale myslím, že by vznikly jiné boje či bojůvky. Lidi to asi jinak neumí, či co.
je to dost pravděpodobné,
Arenga
je to dost pravděpodobné, právě proto i ta závěrečná poznámka, zní to hodně ideálně, ale právě proto je to jenom chiméra
Jak řečeno výše... možná by
Aries
Jak řečeno výše... možná by ten ideální svět skončil ještě mnohem hůř. To jeden neví, ale představa je to docela pěkná
já myslím, že by ten svět ve
Arenga
já myslím, že by ten svět ve skutečnosti ideální nebyl, všude je chleba o dvou kůrkách
mně osobně nejvíc asi fascinuje ta představa bilingvní společnosti - mám sousedku Němku, tak s ní mluvím německy, mám sousedku Češku, mluvím s ní česky, děti už ve škole plynule přecházejí z jazyka do jazyka, protože mají různé kamarády, v práci úřadujeme vícejazyčně (což teda stejně děláme, ale v mnohem, mnohem menším měřítku, protože na německá podání a telefonáty odpovídáme německy a na anglická anglicky a vyřizovala jsem už i korespondenci ve francouzštině, polštinu zařizuje kolega)
Nojo, máme občas nějaké
Esclarte
Nojo, máme občas nějaké takové sny. Moje sahají dál a v nich nedošlo k Moravskému poli a Rakousko zůstalo naše a pokud by byl nějaký císař, tak v Praze. Anebo do doby Karla IV. a jeho záměrů, jak uspořádat Čechy a Říši, dál obdobně jako v první verzi. Každopádně by v Braniborsku nebyli Hohenzollernové a žádný Fricek Veliký ani ti další. Ale už nepromýšlím další důsledky a vlastně bych možná Prahu ani jako hlavní město velké říše doopravdy nechtěla. Po císaři se mi nestýská, těm, co ještě monarchii mají, ji neberu, ale to je tak všechno.
ona ta coby kdyby jsou někdy
Arenga
ona ta coby kdyby jsou někdy zajímavá, samozřejmě, je tam spousta proměnných
kdysi jsem psala povídku na alternativní historii, kdy se nejstarší syn Leopolda Ví. nezabil v dětství a tím pádem nevymřeli Babenberkove, snažila jsem se při tom uvažovat logicky a ve výsledku mě překvapilo, že s jinak posazenými událostmi na jedné straně se to stejně začalo vyvíjet k podunajské monarchii, akorát ne habsburské. a kdyby uspěli Přemyslovci, jak píšeš, je dost možné, že v další generaci by se to vyvíjelo zase stejným směrem...