Bylo ráno. Ve vzduchu se stále držel noční chlad, mnichům pracujícím v klášterní zahradě to však nevadilo. Nad hlavami jim zpívali práci a vzduch voněl lesem.
Mnich u bylinkového záhonu vzhlédl, když nad ním přelétl stín dravce. Povzdechl si Když se znovu sklonil k práci, jeho rty se pohybovaly v modlitbě.
Můj Pane, děkuji Ti za ptáky, kteří mohou volně létat. Já nemohu, proto ti děkuji, že mohu být zde v klášteře. Někdy bych však chtěl někam daleko, s hlavou v oblacích jako ten pták. Ale to mohou jen andělé. Prosím Tě, příteli, uzdravuj.
Otče náš, jež jsi na nebesích…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je moc krásný. A trochu mi
Aries
To je moc krásný. A trochu mi to připomíná bratra Cadfaela
Děkuji.:-)
Profesor
Bratra Cadfaela kupodivu neznám, ale snad to napravím.
To je tak krásně meditativní.
strigga
To je tak krásně meditativní. Vůně lesa kolem mě. <3
:-)
Profesor
Děkuji.
Krásný obrázek, až je mi z
Smrtijedka
Krásný obrázek, až je mi z něj zima (když si představím ráno ve zdech kláštera ;)).