„Dazaii, tak dělej něco, vždyť padáme!“ Kunikida křičel, jeho hlas byl přiškrcený, křečovitě se držel područek křesla.
„Snažím se, jen mi dejte chvilku… Kosmickou loď řídím poprvé. Čí to byl nápad, pronásledovat podezřelého až do vesmíru?“ Dazai si na rozdíl od ostatních jízdu užíval. Cizokrajné řízení lodi ho fascinovalo, nikdy nic podobného neviděl.
Vstup do atmosféry se jim podařilo přežít jen díky autopilotu. Ale ten se hned poté vypnul, přistávací manévry byly evidentně závislé na manuálním zásahu pilota.
Dazai si prohlížel tlačítka. Všechna vypadala navlas stejně. Přemýšlel, které by měl vyzkoušet jako první. Ručička výškoměru se točila jako šílená. Padali.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit