Malá óda na radost, když už škrábání máš dost

Proč cesta do kopce soustavně míří?
Za jedním zvedaj se nejméně čtyři.
Nezlob se, že pro zdolání hor máš vlohy,
ke zdravému tělu i dvě zdravé nohy.

Tak se škrábej, tak se škrábej!

Celý život marně hledáš odpovědi,
na otázky, které někdy hodně svědí.
Blažený, kdo rozjímá, když v lese sedí,
proč komáři nakousnou a nedojedí.

Jen se škrábej, jen se škrábej!

V životě jsou pozlátka, co čas ti kradou,
marníš ho až zjistíš, že jsi dole bradou.
Honí tě a krev ti pijí často lidská klubka zmijí.
Zůstaň vždycky jen sám sebou...

a na protest škrábni sebou, škrábni sebou!