Konečně!

„Hagrride, slyšíš to?“
Hagrid se zaposlouchal. „Co bysem měl jako slyšet? Neslyším nic.“
„No prrávě. Nádherrné ticho.“
„Voni snad dneska usnuli všici naráz!“
„Hned po večeřři.“
„Žádnej mě nepoblinkal.“
„Nebolí je břříško.“
„Ani se žádnej nepos… eh nepokakal.“
„Věřřím, že nás čeká nádherrná noc,“ povzdechla si zasněně Olympa.
„Enem abys to, holka, nezakřikla.“
Olypa si položila prst na ústa. „Musíme být opatrrní a velmi tiší.“
„Jo. Deme do ložnice,“ zašeptal Hagrid. „Těšim se na to vod momentu, co se prckové narodili.“
„Já rrovněž. Jen si drrahoušku lehni na bok, abys nechrrápal a naše andílky neprrobudil. Snad se konečně oprravdu vyspíme.“