Holčičce už byly skoro dva roky a pořád usínala s dudlíkem. Rodiče usoudili, že je nejvyšší čas začít s odvykáním.
Pokusili se jí dudlík znechutit. Nejprve slovy, pak skutky a to tak strašlivými, že by i Herodes zbledl. Namočili dudlík do láku. Holčička se chvíli ksichtíčkovala, ale dudlík nedala. Posypali dudlík pepřem. Holčička pčíkala a ksichtila se, ale dudlík nedala.
Prosté sebrání dudlíku vyvolalo reakci v bytovce zcela nežádoucí.
Maminka vypravila holčičku s tatínkem na hory. Bez dudlíku. Úkol zněl jasně.
„Já ci důdu,“ pravila večer holčička. Tatínek nepovolil a holčička zoufale plakala.
Teprve po týdnu se mohli vrátit domů.
Holčička se vrátila bez závislosti na dudlíku a tatínek bez reflexu vstávat v noci při jejím pláči.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Proč chtějí mít z dítěte
Rya
Proč chtějí mít z dítěte frustrovaného neurotika, to moc nechápu, myslela jsem, že to vyšlo z módy už před čtvrt stoletím.
Tohle se odehrálo před víc
Peggy
Tohle se odehrálo před víc jak půl stoletím. Ta holčička jsem já. Frustrací ani neurózou jsem po odebrání dudlíku netrpěla :-) To spíš táta, že mi toho dudlíka nedal :)))
no teda, chudák dítě!
Tora
no teda, chudák dítě!
Život holt je boj
Peggy
Život holt je boj