Jediná chyba

Čekala ve frontě s nekonečnou řadou dalších a nestačila se divit. Proč ji nenechali rovnou projít branou? Co chtějí v jejím případě zjišťovat? Není nic, čím by se kdy provinila.
Uklidňoval ji jen fakt, že branou za celou tu dobu, která připomínala věčnost, ještě nikdo neprošel.
Konečně na ni přišla řada.
„To musí být omyl,“ důrazně se ohradila. „Celý život jsem žila příkladně, nelhala jsem, nekradla, s manželem jsme tento až o svatební noci, do kostela chodím, ještě před odjezdem na dovolenou jsem běžela ke zpovědi…“
„A pamatujete si, co jste manželovi řekla úplně naposledy?“
Duše zbledla. „Zprava dobrý,“ hlesla.