Jako sen

První věc, na které Alfred spočine pohledem hned po probuzení, je nádherný Adonis ležící vedle něj. Váhavě, aby svou neopatrností nedopustil, že se tohle stvoření jako sen rozplyne, zdvihá ruku k jeho tváři. Sluneční paprsky pronikají špinavými okenními tabulkami a Henryho vlasy svítí jako svatozář. Takhle vypadá Boží láska. Rty se spájí v polibku, nejprve jemně, opatrně. Alfred však chce okusit víc. Letmými polibky lemuje stezku níž. Jediné slovo duní jeho srdcem: Henry. Má ho plná ústa, svírá jej konečky prstů, opájí se jeho vůní. Touží se jím obklopit, v něm se rozplynout, do něj proniknout, v něm se utopit.