Vzpomínky

Když děda umřel, bylo mi líto, že vlastně nemáme tolik společných vzpomínek. Poslední roky jsme si bohužel moc nerozuměli. S odstupem času si uvědomuju, že těch vzpomínek mám vlastně hodně, jen byly hluboko pohřbené. Kromě houpání na noze, když jsem byla malá, nebo logických hádanek, kterými nám dětem rád zavařoval hlavičky, jsem si vzpomněla na výlety na nejrůznější místa. A hlavně na jeden obchůdek. Byl to „náš obchůdek“. Vlastně už ani nevím, kde byl nebo jak se jmenoval. V hlavě mi utkvělo hlavně hrabání se pouťovými prstýnky s barevnými kamínky. Kulatými, hranatými i ve tvaru srdíček... Vždycky mi jeden koupil.