Volání domů

Mít celou dobu v hlavě Matku - mobilní automatickou telekomunikační krypto jednotku, byl občas opruz.
Voperovaný mikročip ve spánkové kosti který je schopen žít z elekrických mikroimpulzů v lidském těle a snímá váš hlas je fajn.
Horší je pocit, že vám váš parťák, velitel nebo i naše AI mluví přímo do hlavy.
Jenže pak si zvyknete.
A když něco tuhle "vysílačku" zkratuje. Jste sami.

Zaťukal jsem si na spánek.
"Nic?" zeptal se Pedro.
"Ne."
"U mě to taky nejede..."
Pokrčil jsem rameny.
Čekala nás ještě dlouhá cesta domů.
Pustina mlčela.
My taky.
I Matka.
Měl jsem pocit, že mlčí i Bůh.