V parku

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Jde okolo mladík, vychovaný k respektu ke stáří, a zeptá se ho, co se děje.
„Jsem zamilovaný do mladé ženy...”
„A co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „Měl byste se spíš radovat.”
„Ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík pláčem skoro nemůže mluvit.
„Tomu vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Proč brečíte, vždyť je to perfektní!?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”