Sen nešťastné knihy

Na staré polici ležela docela obyčejná kniha. Kniha, která byla opečovávaná s láskou, trpělivostí a jemností. Všechna písmena, slova a věty byly psány brkem, jenž vedla ruka neznámého kněze. Nebylo důležité, jaký příběh slova vyprávěla, ale příběh o knize samotné. V této knize scházela poslední kapitola, kapitola, která by ji dala smysl. Věděla, co má přijít. Vycítila to z prachu, který na ni uléhal. Hranice žhnula a její sestry opouštěly tento svět. Ona je další na řadě. Cítila dotyk plamenů. Rozhodla se. Doplní poslední kapitolu. Kapitolu samu pro sebe. O knize, která stála s hřbetem vztyčeným pod noční hvězdnou oblohou.