Mezi havrany

Bojoval v nevyhlášené válce. Zlo se jako jedovatý had skrytě plazilo mlýnem; had s jediným nemrkajícím okem. Houstlo ve stínech, vylézalo ze spár mezi prkny v podlaze, vířilo v ledové vodě náhonu. V mistrově chvále, v Liškově předstíraném přátelství, jen lest a past.
Krabat skrýval své myšlenky i sny. Nebál se tolik o sebe, neděsil se hrobu na planině; strachoval se o kantorku. Mistr se nesmí, nesmí dozvědět!
Nejpozornější byl, když seděl v černé škole, v havraním kabátu mezi ostatními, vedle maličkého rozčepýřeného Loboše nebo Vítka s narudlým peřím. Jediné mistrovo slovo, jediné kouzlo mu neuniklo.
Tajné zbraně, věnované nepřítelem.