Zná mě vůbec ještě jménem? To je pořád: "miláčku",
omylem tak oslovuje maminku, i "stíhačku".
"Že tě, drahá, loupe v kříži? Holt už nejsi nejmladší."
"Máma peče lepší dortík, tenhle nebyl nejsladší."
"Přes práh už tě nepřenesu, už hold nejsi štíhlá laň,"
slyší občas na adresu svou ta jeho "lítá saň".
Čekám něžné pohlazení a kladu si otázku,
kam zmizelo poblouznění, rezignoval na lásku?
"Už jsem starý, co chceš víc?"
"S tím jdi někam... zní z mých plic."
Snad přímým vyzváním... "Nepřijdeš s vyznáním?
Láskyplným, které se mnou doopravdy zacvičí?"
Co on na to? "Jsi mé zlato, akorát že kočičí."
Tak nakonec přece něco
Aries
Tak nakonec přece něco
Pěkné rýmy. Žel, s obsahem se
Aplír
Pěkné rýmy. Žel, s obsahem se ztotožní spousta manželství.
To je kruté a krutopřísně
Birute
To je kruté a krutopřísně zrýmované.
to teda nevím, jestli je
Tora
to teda nevím, jestli je zrovna to nejlepší vyznání :)
Díky za upozornění na překlep
Skřítě
opraveno ;-)
:)
Tora
:)
Ale jenom jednou! (Nicméně
Rya
Ale jenom jednou! (Nicméně oceňuji barevné řešení :)).
Vyznání je to příšerné
Skřítě
Ale můj muž nikdy neuměl chválit... to si člověk musí vybrat, jestli se těšit z toho, že vůbec něco vypustil z pusy, nebo se smrtelně urazit :-D Ale člověk ho zná, tak ví, na čem je a že nemůže mít větší očekávání :-)