Noční odhalení

Za starých dobrých časů byla jiná drezura. Chyběl mu křik studentů pověšených za palec u nohy. Moderní přístupy všechno zkazily. Studenti neměli žádnou úctu.
Někdo se v noční hodině toulal chodbou, uvědomil si Argus, zaslechnuv podezřelé zvuky.
Uslyšel dobře známý kdákavý smích. Protiva! Prováděl něco v učebně lektvarů. Dle zvuků to vypadalo, že dělal z místnosti kůlničku na dříví.
Pomstychtivě se usmál. Pro proslulého lektvaristu byla jeho učebna posvátná. Nikdy nedovolil, aby se v ní cokoliv odehrálo a tajně se uchylovali do ložnice jednoho z nich.
Prudce rozrazil dveře. Ztuhl.
Protiva s chechotem kohosi klátil.
Dokázal jen tiše špitnou: „Severusi?“