Na začátku překážkové dráhy

Remus se posmutněle dívá z okna. Sirius mu váhavě položí ruku na rameno s podvědomým strachem, že něco rozbije.
„Úplněk?“ zašeptá.
Remus zavrtí hlavou a otočí se na něj.
„Včerejšek. Úplňky. Všechno,“ křivě se pousměje.
Siriusem úzkost bolestně projede až do konečků prstů.
Včerejšek s jejich spojenými dlaněmi; včerejšek, kdy se přestali bát to vyslovit?
„Nechci, abys měl pocit, že od tebe něco čekám. A... je v tom až moc překážek a já nechci nic ztěžovat,“ Remus svraští čelo.
„Nechceš mě?“
„Právě, že chci až moc,“ zamumlá Remus potichu.
Sirius ho obejme.
„Tak se na ty překážky pojď společně vrhnout.“