když se na tebe dívám poprvé
vidím pevnou skálu
trpělivý
klidný
nohama na zemi
nikdy jsem tě neviděla brečet
nikdy jsi nekřičel
jsi skála
jsi moje pevná skála
a tak mě drž
drž mě a nepouštěj mě
buď mou kotvou, mým lanem, světlem uprostřed noci, lampou na cestě domů
…
trvá to věčnost
než poprvé zvládnu nahlédnout
pochopit jemné vrásky na čele
sevřené pěsti
jsi skála
tvořená pískovcem
sebemenší dotyk tě utváří
neuvážený krok tě může zlomit
a každá slza zanechává stopu
proto se učím chodit zlehka
dotýkám se jen konečky prstů
a poznávám
že někdy musím držet
zase já tebe
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc krásné.
Tlegy
Povedlo se ti to krásně napsat.
Moc děkuji.
Esti Vera
Moc děkuji.
Moc krásně ztvárněná iluze o
Owes
Moc krásně ztvárněná iluze o tvrdosti a pravda o křehkosti. Putuje do oblíbených.
Díky za krásný komentář.
Esti Vera
Díky za krásný komentář.