Je to vlastně melouch

Hospoda byla ve stavu opuštěnosti, smutku a rezignace. Hospodský a několik vesničanů seděli u stolu, nešťastní jak šafářův dvoreček.
"Prostě si už nevim rady. Nikdo z nás. Co můžeme dělat? Oni mají spoustu známostí. Až nahoře."
"A peníze," dodal jeden z vesničanů, "spousty peněz."
"Co můžeme dělat?"
Místní se beznadějně zadívali na člověka ve stínech, sedícího naproti nim.
Na ty, stojící za ním.
"Lidé, jako oni... společnosti, jako ta nahoře, mají hodně peněz, mají velkou moc. A využívají je, aby lidi jako jste vy... odklidili pryč. Právě teď trpíte pod nehorázným břemenem. My vám poskytneme..."
Pod kápí blýsknul úsměv.
"... páku."