Jakoby cizí

Někdy, když svítání rudě zažehlo útesy, vzpomněla si Celeamin na jiný, znepokojivě známý obzor. Když tání podmáčelo louku a čerstvě rozryté bahno ostatním přineslo zvěst o jaru, ona si domýšlela pach krve vpíjející se do mazlavých břehů jezera Núrnen. Na gobelínech sledovala výjevy z bitvy s Poslední Aliancí a viděla bílé letky šípu, chvějící se jí v ruce, než ho zlomila.
Vzpomínky plížící se tiše stínem, unášené vánkem z minulosti. Nebolely, nestudily. Jen byly, jakoby cizí. Nějaké jiné elfky.
Takže když si na vývěsce přibité na dveřích přečetla “Pamatujete si dobře na Eregion? Ozvěte se Elladanovi!!!”, jen pobaveně zvedla obočí.