Opět s Danielem Šebestou z povídky Noc zázraků. Tentokrát opět střípek ze vzdálenější minulosti.
Danielovi je 23 let, jeho cesta leží před ním – a nejspíš má trochu pochybnosti
Praha, 1569
„Občas si kladu otázku, kdo vlastně jsem,“ posteskl si.
Jeho mentor vážně pokýval hlavou. „Kdo jsem, odkud jsem přišel, kam směřuji. To jsou ty správné otázky, které bychom si měli klást, Danieli.“
„Což nechápete, otče?!“ Nakopl kamínek na cestičce. „Vše, co dělám… co umím… Všechny ty rádoby dokonalé iluze… Každá je jako mýdlová bublina. Jen na chvilku, nic trvalého. Jeden velký klam.“
„Kdepak, Danieli. Byls nadán neobvyklými dary,“ připomněl měkce. „Jenže ty nesmějí být tvým cílem a pýchou, nýbrž prostředkem, jímž cíle dosáhneš. Podobenství o hřivnách přece dobře znáš. Talenty musíš pěstovat.“
Zavřel oči. „Abych mohl stát proti zlu,“ zašeptal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No teda, to jsme se nějak
kytka
No teda, to jsme se nějak propadli v čase! :)
Vánoční povídka mě nadchla, moc se na Daniela těším!
Díky, tvoje chvála mi
Arenga
Díky, tvoje chvála mi zlepšila den
výborné
Aries
výborné
Díky
Arenga
Díky
Moc pěkné.
Tora
Moc pěkné.
Děkuji
Arenga
Děkuji
Tak jsem zjistila, že už teď
HCHO
Tak jsem zjistila, že už teď mám, co dočítat :)
Skvělé drabble, tak živé známé pocity... Dokonale vystiženo.
Dekuji
Arenga
Myslím, že ses tím občas potýkáme všichni.
Krásně ses rozepsala, líbí se
mila_jj
Krásně ses rozepsala, líbí se mi to čím dál víc.
To jsem moc ráda
Arenga
To jsem moc ráda
Tak jsem se včera večer
strigga
Tak jsem se včera večer obohatila o povídku :-) je krásná a Daniel je mi ještě sympatičtější. Už tehdy musel tušit, že to nebude mít lehký..
díky, potěšila jsi mne moc
Arenga
díky, potěšila jsi mne moc (pokud to pokládáš za obohacení, tak jsem potěšená až do morku kostí)
ano, myslím, že to věděl, že to nebude mít jednoduché