Už neumírá

Položila mu hlavu na prsa a chvíli tak jenom stáli.
„Když jsem tě naposledy držela v náručí, myslela jsem, že to je naposledy.“
„Ale, matko... Viděla jsi přece Lazara.“
„Ano. Ale on se vrátil ve svém těle, smrtelném. Věděla jsem, že u tebe to tak nebude.“
„Myslela jsi, že přijdu jako duch?“
„Bůh je duch...“
„Ano. A také láska,“ usmál se a ona viděla, že je to pravda.
„Když tě teď vidím, zdá se mi, jako bych tě nikdy skutečně neznala. Tolik z tebe vyzařuje Bůh,“ pak se zarazila: „ty s námi nezůstaneš, viď?“
„Jen chvíli,“ řekl: „a pak napořád.“