Ta nejvěrnější

Cítila se mocná. A měla mimořádně hnusnou povahu, takže si to dost užívala. Teď kupříkladu vychutnávala pohled na toho muže. Nevypadal dobře. Měl nejistý krok, byl zelený jako špatně obarvené plátno a koutky se mu stáčely dolů. Když ji míjel, pocítila pokušení nastavit mu nohu, ale pak ji napadlo, jestli to přece jen není trochu moc.
Muž, vedený její silou jako loutka, konečně popřel roky evoluce, poklekl a odevzdal jí k nohám celý oběd, večeři, i těch pár panáků mezi tím. Rutinně smetla ze špičky boty natrávenou krevetku a udělala si v notesu čárku.
Byla to koneckonců pěkná svině.
Kocovina.