Přeborník v plachtění

I když se to zprvu zdálo takřka nemožné, pravidelné cvičení zpevnilo Ledňáčkova křidélka natolik, že mu posloužila alespoň ku plachtění. Denně trénovali s Tatínkem, a zatímco první pokusy končily vývrtkou a natlučeným zobákem, po pár dnech se Ledňáček odvažoval na vyšší a vyšší větve.
Pocit svobody byl opojný a návykový. Brzy se Ledňáček šplhal do korun dubů, nedbaje nebezpečí, které mu hrozilo. A vskutku, skočil, roztáhl křídla a tu ho silný vítr odvál směrem od rybníka. Ledňáček neplachtil, jen doufal v bezpečné přistání.
Naštěstí se nad alejí vítr uklidnil.
Ledňáček musel domů po svých. A že to byla nějaká štrapác.