Za hradbami Říma, 9. června 68 našeho letopočtu
Nero se hodně změnil, ještě nedávno spřádal plány o lidovém povstání, proskripcích a loajálních legiích někde na východě.
Teď ale bylo všechno jinak, Neronovy ruce se třásly, hodně pil a vycmrndané víno smývalo z vousů barvu, jež měla zakrýt nenáviděné jméno Ahenobarbus, Rudovous.
I bývalí přátelé postupně mizeli. Někteří s omluvami, jiní s výmluvami a většina tajně.
"Jaký to umělec ve mě hyne," řekl Nero zastřeným hlasem a utřel si z brady víno s posledními zbytky barvy.
Na dlážděné silnici zaklapala kopyta.
"Jen ty jsi zůstal věrný, Faone," řekl k propuštěnci a podal mu meč, "A teď mi ukaž jak."
Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus, narozen jako Lucius Domitius Ahenobarbus, poslední císař Julsko-klaudijské dynastie fakticky ztratil moc na jaře 68, kdy se jeho velitelům sice zdařilo potlačit jedno vojenské povstání, ale jiné legie zase prohlásili císařem Servia Sulpicia Galbu, jednoho z povstaleckých důstojníků.
Na Galbovu stranu se přiklonila i pretoriánská garda, císařská ochranka a jediná ozbrojená síla v samém městě Římě.
Po počátečních plánech na ozbrojený odpor s pomocí vojsk z východu říše (vzbouření vojáci působili v Galii a na Pyrenejském poloostrově) spáchal Nero sebevraždu ve vile svého dvořana, propuštěnce Faona.
Následujícím císařem se stal Galba, ale po sedmiměsíční vládě byl zavražděn svým pobočníkem Othou, který se stal císařem na celé tři měsíce a pak spáchal sebevraždu po porážce od povstalců proti němu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hergot, mně je ho tu normálně
Carmen
Hergot, mně je ho tu normálně líto. Krásné historické drabble.
smutný konec
Aries
smutný konec
Když on byl asi fakt magor,
Kleio
Když on byl asi fakt magor, já nevím. Drabble je skvělé!
Moc dobré. No, s čím kdo
Esclarte
Moc dobré. No, s čím kdo zachází...