Myslím si zvíře...

Když jsem doma sám je tu smutné lepkavé prázdno. Nikdo mě už pěkně dlouho nenavštívil a já mám hlad. Jelikož se nudím, jdu dělat svojí práci. Totiž pletení.
Smutné je, že lidi můj koníček nikdy moc neoceňovali, neustále jej vysávají. A to jste nezažili ten cirkus, když zahlédnou přímo mě.
Většinou (hlavně ženy) začnou hrozně křičet a pak na mě taky vytáhnout ten hnusnej vysavač. A já se přitom snažím najít jenom něco k jídlu. To vůbec není fér!
Ale ale, podívejme se kdopak mě to navštívil. Už se zamotala, už visí a houpe v mé pavučině.
Dneska bude večeře!