Mateřídouška

Ester se vzpamatuje, smete popel a mrtvé klasy. Pak začne z nádob na polici sypat sušené bylinky do plátěného pytlíčku.
„Není to..,“ než Natálie dořekne, skočí jí Ester do řeči. „Máš pravdu. Je tam málo mateřídoušky.“
„Tak jsem to nemyslela,“ řekne Natálie, ale v tu chvíli její tvář sevřou mozolnaté dlaně.
„Napadlo tě přece zajít za kamarádkou a zjistit, co se vlastně stalo. Tak jí tohle vezmeš na spaní,“ řekne Ester a v jejím skřítkovském hlase zazvoní ocel. „Určitě jsi nechtěla jít na spáleniště a podnikat tam bůhvíjaké čarodějné kejkle na vlastní pěst, že ne?“
Natálie sklopí zrak.
„Tak padej.“