Den se končil, padala rosa. Poslední paprsky jarního sluníčka nehřály, jen barvily cimbuří Mansfield Parku kočičím zlatem.
Fanny zaklapla dvířka a přisedla na lavici u štítové stěny.
"Přinesla jsem pléd navíc. Ochladilo se," nabízela bez pobídky k řeči.
Ráda s návštěvou trávila chvíle ve společném tichu.
Pan Burnwood sledoval Ťusowaryho dole na trávníku.
"Nečekala jsem, že budu ještě čekat," začala Susan sama, "už je to někdy opravdu náročné."
Fanny nemohla sdílet zkušenost, ale povzbudivě se usmála.
"Vím, bude tomu konec. Jako i letošní cestě."
"Odjíždíte?"
"Ano. Ale přijedeme zase, budete-li chtít. Marek se bude určitě těšit."
"Tešit? Tešitjoooo!"
"Já také."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
líbí se mi ta nálada
Aries
líbí se mi ta nálada
Mas disciplinovane dite,ze
myday
Mas disciplinovane dite,ze vydrzelo do posledniho stoslovi.Holt jsou ti souzene dva darecky,jeden predvanocni a druhy prednarozeninovy :)
Já jsem stejně nejvíc dojatá,
Kleio
Já jsem stejně nejvíc dojatá, že Ťusowary dostal svoje místo. :)
<3
Owlicious
Krásná nadějná melancholie, dá-li se to tak říci.
Chápu tvoje pocity. Já jsem tenhle týden byla nervózní jak sáňky v létě. Dneska to ze mně poprvé zase tak nějak spadlo, překlopilo se to do takové mírně rezignované fascinace.
A pořád se mi může splnit ta moje sázka ze začátku DMD :-D