Procházela jsem se po lese, z nebe se na nás usmívalo sluníčko, svěží vánek si pohrával s mladými, zelenými lístky okolních stromů. Kráčela jsem po zablácené cestičce, uprostřed probouzejícího se života, který byl všude kolem mě. Poslouchala jsem ptáky, jak si rozcvičují hlasivky a zpívají první ze svých nádherných písní. Pozorovala jsem stébla trávy, prodírající se zmrzlou hlínou, aby po dlouhém spánku mohly opět spatřit světlo. Šla jsem i okolo studánky, jejíž chladná, křišťálově čistá voda poklidně šuměla a vlévala se do slabého potůčku. Byla jsem do ní tak zahleděná, že jsem si skoro nevšimla mraveniště, překypující dokonale organizovaným životem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
idylka
Aries
idylka
Jen kdyby pořád tak nefoukalo
Faob
Jen kdyby pořád tak nefoukalo (venku, ne v Tvém drabbleti)! Líčení, co navnadí!
To je pravda, trošku lepší
Vanessa
To je pravda, trošku lepší počasí by se hodilo