Hory

Už od nepaměti jsem jezdila s rodinou na hory na Kvildu. Každé jarní prázdniny jsme zamířili do toho stejného penzionu. Vonělo to tam starým dřevem a polévkou, kterou babička vařila k obědu. S dědou jsme zase ráno, nebo odpoledne vyráželi na lyže. Nejdřív nás vozil za hůlku, jak jsme rostli, přesunuli jsme se na velkou lanovku. Když jsme zrovna nebyli na sjezdovkách, šli jsme všichni na běžky. Naším cílem byly vždycky Prameny Vltavy. Víc jak deset let jsme se pokoušeli dorazit k pramenům, ale až po krk zasněženou sochu, značící místo, kde voda vytéká že země jsme spatřili až letos.