Varování: genocida (mezi řádky)
Za betaread děkuji Aries
Blbě spíš /Júsuf Hossein, 3 roky/ , poslední dobou tě vzbudí kdejaká ptákovina. Ptáčci za oknem dělají randál, jakoby svět byl obzvláště krásným /Muna Bakr, 7 let/ místem; a kdoví, třeba /Abdul Fuad, 14 let/ i je. Zkoušíš myslet na něco /Zakiya Mahmoud, 17 let/ hezkého, třeba se ti povede ještě na půl hodinky zabrat. V 5.15 to vzdáš, postavíš vodu na kafe a dáš si pár partiček Solitaira na počítači (solitér, to jsi přece celá ty, ne? Aspoň poslední dobou určitě), než bude /Amal Abdullah, 64 let/ potřeba vzbudit a vypravit holky. Marušku do /Ahmed Abdullah, 70 let/ školky a Jitku už do druhé třídy, to není možné, jak ten čas /Issa Hamdan, 4 roky/ letí, teprv nedávno jste si ji přece přivezli z porodnice. Radek /Júsuf Al-din, 36 let/ tě tenkrát nosil na rukou, nejen metaforicky, ale pár dní to zkoušel i doslova, byl totiž u /Lejla Ruwani, 3 měsíce/ porodu a nemohl uvěřit, že něco takového je vůbec možné bez následků /Karíma Ruwani, 27 let/ přežít. Teď vyhrožuje /Issa Ahmed, 10 let/ právníkem a že bude chtít holky do střídavé péče. Jakoby mu nestačily dva víkendy v měsíci, jako každýmu rozvedenýmu fotrovi. Kdyby si nenabrnk tu krůtu, mohl je (a tebe!) mít u sebe každičký den. Smolík. Nechceš /Haniya Awad, 70 let/ na něj myslet, příští týden máš v práci tu prezentaci, měla by ses soustředit hlavně na ni. Z myšlenek tě vytrhne /Mariam Yasser, 7 let, Muna Yasser, 9 let/ Maruška, mamiiii, já už jsem vyspinkaná, ta holka je jako atomovka, taková nálož energie a dobré nálady /Hayah Wahed, 33 let/ hned po ránu, jak to sakra dělá. To Jíťule už se kaboní, že se jí vstávat nechce a do školy taky ne, jojo, život /Ajjúb Ramadan, 8 let/ není, holka, peříčko. Dnes máš home office, což je fajn, jenomže se dozvíš, že /Hassan Ghanem, 41 let/ tu prezentaci máš mít už v pondělí a ne ve středu, sakra, to je průser, už se vidíš, jak si to o víkendu s holkama na krku připravuješ, doprdelepráce, kdybys tak mohla poprosit Radka, aby si je vzal. Ale /Adel al-Rifati, 44 let/ to nejde, hned by řekl, jaká jsi nemožná matka /Sanaa Hassan, 32 let/ a na tý střídavce by trval. Nic takového, pokud se o ně náhodou nepřihlásí sám, nic mu říkat nebudeš. Čím víc ale myslíš na to, v jaké jsi prekérce, tím míň se ti daří soustředit na práci, až se přistihneš, že místo /Fatma Khalil, 14 let/ do podkladů čumíš na instáč, ach jo. Pro lepší soustředění si zapálíš /Jahja Mohammed al-Farra, 82 let/ cígo, i když se už poosmé snažíš přestat. Dopoledne uteče jak voda, je čas sesbírat holky z institucí, nakoupit a tak, pořád jsi ještě v nervu, jak to sakra do pondělka stihnout. Maruška omrzuje, že má trošku /Ahmad Jaber, 3 roky, Mustafa Jaber, 6 let, Mariam Jaber, 8 let/ hladík, tak jí podáš z lednice pribiňáka, Jitka zas chce müsli tyčinku, ani jedna to /Nayah Yasser, 3 týdny/ samozřejmě nedojí, vzpomeneš si na vlastní dětství, jak ti neustále předhazovali děti v Africe a bez výčitek sotva načatý pribiňák i naďobnutou tyčinku vyhodíš do koše (copak je teď někde hladomor? A i kdyby, jak by komu asi pomohlo, kdybych holky nutila ty věci dojíst?), blbý /Abed Amer, 56 let/ ovšem je, že ti pořád v hlavě jede ta prezentace i ten Radek, zapneš bednu a chvíli koukáš na pořad o vaření, tak je to pitomý, no a co, hlava /Hani al-Mansour, 31 let/ potřebuje trochu provětrat, pak začnou zprávy a ty posloucháš jen na půl ucha, máš svých starostí dost, politik ten neb onen, stejná verbež, blízkovýchodní zpravodaj, to se snažíš neposlouchat už vůbec, mydlej se tam stejně pořád a nic jinýho neuměj, ale nad formulací o "fotogenických záběrech popálených dětí" se přece jen trochu zarazíš, ale pak to pustíš z hlavy, máš přece svých starostí dost! A taky je pomalu /Omar Ibrahim, 14 let/ čas zahnat holky do postele, ráno se vstává a děti potřebují jistotu /Inas Ibrahim, 6 let/ a řád, jdeš je teda vykoupat a přečíst pohádku, Jíťule poslední dobou vyžaduje drasťáky, ale Maruška se pak bojí a ty máš dnes taky náladu spíš na něco něžného a hřejivého, pak se díváš jak holky spí a představuješ si, jaké budou /Rahaf Ahmed, 12 let/ až vyrostou, jakou si zvolí cestu životem, a najednou tě sevře nevýslovná láska a něha, víš, že bys za ně dýchala a bránila /Humaira Khalid, 34 let/ je do roztrhání /Júsuf Khalid, 4 roky, Muna Khalid, 1 rok/ těla, zároveň s tím tě sevře hrůza, co až tady jednou nebudeš /Mohammed Khalid, 38 let/ abys je bránila, co potom? Zamrkáš a jdeš si nalít sklenku prosecca, jen tak, na lepší usínání, těsně předtím, než si lehneš, pípne SMS od Radka - sorry, nechci ti delat naschvaly. A o vikendu bych si pujcil holky, jestli dovolis. Usínáš s docela dobrým pocitem klidu a bezpečí. Svět je nakonec celkem přátelské místo a vše bude v pořádku.
/Salman Mohammed, 20 let/
/Násir Zaqqut, 13 let/
/.../
/.../
/.../
Prosím, nedívejme se stranou. Nemlčme. A dělejme aspoň to málo, co můžeme.
Protože až se za několik desítek let budou děti ve školách učit o dalším "nikdy více", až budou historici a sociologové rozebírat, "jak k tomu mohlo dojít" a "proč nikdo nic neudělal" - to už bude pozdě.
Jo a povídka podporuje <a href="https://www.darujme.cz/darovat/1208870">Lékaře bez hranic</a>, kteří navzdory nepředstavitelným podmínkám, nebezpečí a hladu stále v pásmu Gazy působí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hodně působivé <3
Aveva
Hodně působivé <3
Jen si myslím, že bys k povídce měla přihodit varování, protože ta deprese mezi řádky je skutečně hodně hutná.
Posláno
Aries
Posláno
To je neuvěřitelně tíživé.
Terda
To je neuvěřitelně tíživé. Popravdě nevím z čeho mi bylo úzko víc.
Mě strašně mrzí, že ze svého
strigga
Mě strašně mrzí, že ze svého současného příjmu prostě nemám co posílat. Ale aspoň k tomu řeknu, že jsem moc ráda, že jsi to napsala, protože absolutně nechápu, jak se o tom může u nás mluvit tak málo. Je mi z toho strašně úzko a přála bych si, aby se k sobě lidi přestali chovat tak odporně.
Nevím, co napsat. Poznámka je
Hippopotamie
Nevím, co napsat. Poznámka je krutě pravdivá. Moc bych si přála, aby závorky už nepřibývaly.
Stydím se...
Small_CS_Traff…
... že komentář píšu teprve teď, ačkoli jsem povídku četla hned druhý den po zveřejnění. Je to safra dobře udělané, naprosto adekvátně a působivě vzhledem k tématu. Poslala jsem něco nejen na Lékaře v tísni, ale rovnou i na sbírku pro Gazu v rámci UNICEF - to hned po přečtení, komentář alespoň nyní.