Poslední dubnová

Tak byl tady zas ten měsíc, kdy se žije
převážně na cestách po říši fantazie
a přitom se nápady hemží nebo váznou,
občas člověk bohužel mívá hlavu prázdnou.
Jestliže se smůla na něj stále lepí,
připadá si jako ten, který u zdi dřepí
a sevřou ho obruče těžké jak olovo,
naštěstí se s dalším dnem rozplynou nanovo.
Ať tu stojí pumpa či ošklivci malí,
musím nápad obrousit na tvar dokonalý.
Teď otvírám okno a ve večerním vánku
dám milému sovátku svou poslední stránku,
vidím svůj kus nebe a zbývá říct jen málo:
moje duše spřízněné, zas to za to stálo!