Možná sejdeme se po letech…

Fandom

Úvodní poznámka

Původně jsem neplánovala psát žádnou sérii, takže jsem neměla nic nějak rozplánováno - a ten příběh se prostě nějak vyvinul a mně je úplně jasné, že posledním tématem ho nezvládnu uzavřít.

Takže aspoň takový malý epilog, kde bude naznačeno, že to všechno dobře dopadlo.

prosinec 1989, Československo

Drabble

Po dvaceti letech utajovaných kontaktů třetí telefonát z Paříže během čtrnácti dnů! „Mám letenky i hotel, Elise, zítra jsme v Praze!“

Elišku už na západ nepustili, ale s bratrancem se tajně sešli před deseti lety v Jugoslávii…

***

Čekání na Ruzyni se protahovalo, let měl zpoždění. Jak teta zvládá cestování? Vždyť jí bylo už pětadevadesát!

Konečně byli tu! „Nevěřila jsem, že se dožiju.“ Antonie si otírala oči. Byla stařičká, ale stále vitální.

Do Prahy nicméně nepřiletěla jen ona se synem.

„Madi?“ vydechla překvapeně Eliška.

Perfektně nalíčená žena s hladce sčesanými havraními vlasy a kabelkou od Diora se široce usmála. „Raději Madeleine.“

Závěrečná poznámka

pro kontrolory: letí druhý den, takže samozřejmě mají už sbaleno

Díky moc, že jste Čajový cyklus četli a zvlášť těm, kteří mne svými komentáři povzbudili z toho tu sérii nakonec udělat. Díky vám jsem zjistila, že Toninka, jejíž osudy po válce mi do letoška nebyly úplně jasné, bude mít prima život v Paříži, skvělý vztah se synem a nakonec přežije všechny své sestry. I když... ale to je zase jiný příběh.

Díky moc všem za celý duben, zase to nějak rychle uteklo.

Téma

DMD č. 30. pro 30. 4. 2026. Téma: Sbaleno