39. Nakládej, brácho

Náhrdelník jel po pavím krku jako po klouzačce. Točil se. Nabíral rychlost. Zvířecí přívěsky nadskakovaly a vydávaly slabé kvílivé zvuky.
Páv se oklepal a otočil se za šperkem. Zapomněl na bolest. Vrhnul se za náhrdelníkem a rozevřel zobák.
„Nedostaneš ho!“ Knihovník zdvihnul hlavu. Ochablé svaly se napjaly. „Je můj!“
Vystartoval.
Tomek se naklonil dopředu, aby lépe viděl. Dáda zahvízdal, Miki vykulil oči a šťouchl do Mari až zaskřehotala. S pusami dokořán společně sledovali vyrovnaný závod.

Starosta se rychle rozhlédl kolem. Nikdo si ho nevšímal. Nosní dírky se mu rozšířily. Ucítil příležitost.
„Pomůžeš mi?“ mrknul na Artura.
Artur se otočil a nechápavě zavrtěl hlavou.
„Chceš se přidat? Rvát se o jediný šperk, když se ti pod nohama válí hromady zlata?“
„Ani náhodou,“ Starosta si odfrknul a mávnul rukou směrem k Zbohatlíkovi. „Je čas nakládat!“
„S námi neunese ani desetinu,“ Artur se zamračil. „Je malá a plná Cecilových krámů.“
Starosta se vrhnul k prknu a nečekaně mrštně vyběhl na palubu.
„Bez obav! Provedu malý úklid.“
Vnořil se do lodi a vyhazoval všechno, co našel. Na paví pláž dopadl Knihovníkův přeplněný batoh, plavky, tlustá a potrhaná kniha legend plná původních molích obyvatel a uražené kormidlo.
„To ne!“ zaúpěl Artur, „budeme ho potřebovat!“
„My?“ Starosta nadzdvihnul obočí.
Artur pokrčil rameny, zadíval se na kluky a malou uřvanou pávici.
„My všichni,“ upřesnil.
Starosta neodpovídal. Zápasil s dalším kusem nepotřebného harampádí.
„Co má sakra být tohle?“ zafuněl a zamával nad hlavou oprýskanou jednokolkou. „Cecil se chce dát k cirkusu?“
„Blbost. Přijel na tom k molu, pamatuješ? Mořskej ďas ví, kde to sebral.“
„Zatracenej vehikl. Ať si ho ďasové vezmou zpátky!“
Jednokolka opsala oblouk a s hlasitým zašustěním se zabořila řídítky do Pavích vod. Začala klesat.
„A teď ty poklady! Na co čekáš?!“