Školní autobus

V Anaikotu je všechno daleko. Anebo ještě dál. Domy jsou rozházené po kopcích jako hračky v dětském pokoji.
Cesty jsou špatné. Ušlapaná hlína. Kamení. Připomínají rozbitou horskou dráhu. Při přecházení se nikdo nerozhlíží. V celé vesnici není jediné auto.
A tak se do školy chodí pěšky. Několik kilometrů. V horku. Dešti. Je to těžké, ušlapat tu dálku. Neztratit tašku. Neumazat školní uniformu.
Každé ráno projíždí Anaikotem kouzelný autobus. Vlastně pěškobus. Učitelé cestou do práce staví u každého domu a přebírají svoje žáky. Pomáhají jim, vedou za ruce, přemlouvají, utírají slzy. Nejmenší děti nosí na zádech.
Ukončete nástup. Příští zastávka škola.