Dvě tváře jednoho města

Unavenou šeď podzimního dne neprosvítil jediný zatoulaný paprsek; jen kapky deště se znovu a znovu vrhaly proti střechám a chodníkům a v bláhové naději na lepší život příští se topily v loužích těl svých ztracených sester.
Byl to pochmurný den a pochmurné město.
Podzim vymaloval stromy tisícerými odstíny zlata a dal unavené zemi odpočinout. Kaluže rozmístěné po chodníku byly tou nejlepší překážkovou dráhou; a když někdo nedoskočil a zmáčel se, komu by to vadilo? Podzim znamenal povolení pro nošení gumovek. Nádherně šedá obloha dodávala dětské hře dramatickou kulisu.
Byl to nádherný den a nádherné město.
Jenže ne každý ho viděl.