Dovoluji si nabídnout k poslechu: ♫
Předchozí ~ Následující
Rozbitá kolena, matčin vlídný úsměv, první dětské lásky, přítmí chrámu. A zrcadlová hladina.
Laba.
Rozbitý svět, zákopy, hlad, strach. A špinavá narudlá hladina.
San.
Rozbitý on, práce v nemocnici, chlast, beznaděj. A nepřirozeně klidná hladina.
Laba.
Rozbitá země, studium, soljanka. A srpem a kladivem rozbouřená hladina.
Don.
Rozbitý ideál, mizerná naděje, záplava zrzavých vlasů, smích. A v soumraku krásná hladina.
Vltava.
Rozbitá Emílie, skandály, lásky, ordinace, politika. A černočerná hladina.
Stará Morava.
Do budoucnosti nikdo nevidí. Ani Pavel Timofjejevič. Možná by chtěl, alespoň na malý okamžik. Je dobře, že nemůže. Zbývají mu poslední čtyři řeky života.
Svratka.
Spréva.
Seina.
Styx.
Neumím číst v mapách, ale strašně ráda si je prohlížím. A od malička mě fascinují ty dlouhé modré proužky. Nemůžu si pomoct — řeky jsou pro mě nejmagičtější na světě. Na mapě i ve skutečnosti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je moc pěknej nápad :)
Aveva
To je moc pěknej nápad :)
Díky :)
Apatyka
Díky :)
Parádní nápad i zpracování!
neviathiel
Parádní nápad i zpracování!
Děkuji!
Apatyka
Děkuji!
Parádní kousek, řeky jako
Faob
Parádní kousek, řeky jako magické proužky života jsou taky báječný nápad a pojetí a temný vtípek na úplném závěru to úžasně korunuje...
Díky!
Apatyka
Díky!
Hezké přirovnání k řekám.
Killman
Hezké přirovnání k řekám.
Díky.
Apatyka
Díky.
Tak já se jen tiše přidám k
Esti Vera
Tak já se jen tiše přidám k ostatním komentujícím, nápad i zpracování se mi moc líbí :)
Děkuji :)
Apatyka
Děkuji :)