Kde je K.?

Čerstvě osprchovaná špinavá blondýna ze třetího rázně zaklepala na sousedovy dveře. Žádná odpověď, ani kroky, ani šramot. Přitáhla si župan blíž k tělu, aby na ni nemohl průvan.
„Snad se mu nic nestalo?“ mumlala si pro sebe, „Snad není nemocný?“
Na okamžik přestala dýchat. Ucho přiložené na dveřích.
„Neměla bych zavolat policii? Už jsou to tři dny.“
Osychající plátek okurky se jí odlepil od lícní kosti a s plesknutím dopadl na ošoupané linoleum. Před očima se jí honily záběry ze zpravodajské černé kroniky. Představivost jí nabízela nejhorší možné scénáře.
Pak si ale oddychla. Klíč byl pod rohožkou.
„Tak přece odjel.“