Vzpomínka

Nesnáším ten pach. Kdykoli ho ucítím, sevře se mi srdce a hlavou běží vzpomínka na událost mého dětství.

Ten hajzl nás ve vesnici měl všechny pod palcem. Dřel z nás kůži zaživa a běda tomu, kdo by se vzepřel. Takže když jednou vzkázal mému otci, aby mě přivedl k němu, otec bez zaváhání poslechl.
Třásl jsem se jako osika a brečel. Přistoupil ke mně, pohladil mě po tváři. Z dechu mu zavanula cibule, když mě surově přitiskl břichem na stůl. Jednou rukou mě přidržoval a druhou si odepínal kalhoty. A pak...

Dodnes nenávidím pach cibule. Vyvolává ve mně vyjící zvíře.