Aneb když se zdánlivě nevinné soupeření trošku zvrhne. Pardon, zvrtne.
"Sova volá volavku! Opakuji, sova volá volavku!"
"Já nechci být volavka," zaprotestoval Grover. "Můžu dostat jiné krycí jméno?"
"Ne," odbyla ho Annabeth. "A přestaň žvýkat svou botu."
"Nemůžu za to," bránil se Grover. "Jím, když jsem nervózní."
Usazeni na stromech nedaleko od sebe sledovali vlajku nepřátelského týmu. Čekali, až se Percy zvládne proplížit z druhé strany a dá jim signál.
"Volavka volá sovu! Opakuji, volavka volá sovu!"
"Co?" povytáhla Annabeth obočí.
"Není to... Percy?" zašeptal Grover.
Annabeth zaostřila. Opravdu. Percy právě šplhal na stožár s vlajkou. A byl... úplně nahatej. Asi aby mu to tolik neklouzalo.
Kluci, povzdechla si Annabeth.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Safra, už je to drahně let,
Small_CS_Traff…
Safra, už je to drahně let, co jsem Percyho příběhy četla. Nepamatuji si Grovera a jestli je normální, aby žvýkal boty. Nebo, proč by měl Percy lézt po stromě nahatý! (Doufám, že stožár nebyl prostě ohoblovaný kus stromu protože jinak by asi chlapec skončil plnej odřenin a třísek! Pamatuju si kamaráda, co se snažil šplhat na májku a to to odnesly jen odhalená lýtka a holeně, páč měl kraťasy. Ale třeba mají polobohové větší odolnost? Safra, fakt si to nepamatuju) :-D. Budu muset oprášit znalosti. Ale soucítím s Annabeth.