Stát se tokem

Sedím na větvi a pozoruji potok pod sebou. Nejen vodu, ale přemýšlím i nad jeho smyslem, kudy všude už tekl? Kolik překážek už obešel? Vše plyne. Voda, čas, i já. Tok nese vzpomínky, které nejsou moje, ale i tak ve mně zanechávají svou stopu.
"Přestane to někdy?“ zeptám se Bandity, i když vím, co odpoví.
"Nepřestane. Ale v tom je ta krása,“ odpoví. „Tok nečeká, nezastaví se, nepřizpůsobí se. A ty se můžeš naučit buď plavat, nebo se nechat nést.“
Zavřu oči a poprvé se nepokouším vzepřít svému osudu. Možná nejde o to bojovat, ale prostě jen jít s proudem.