Špatné zprávy

Hamiš neměl rád pobyt na zemi. Jeho doménou byl vzduch. Plachtění na křídlech havrana, střemhlavé pády a rychlé vzlety, přespávání v hnízdech v korunách stromů, bezmezná volnost pohybu... to byl jeho život.

Malej bělohlavej Jock ležel na stráni a lelkoval, když si všiml tečku, která se kolébavým pohybem přibližovala k zemi.
Vyskočil na nohy a zařval: „Zavolejte Velkého chlapa, padá sem Hamiš.“

„...a když sem Morag navedl pod úhel, šimnul sem si, že se to tam kajsi ligoce. Tak sme to oblétli eště raz a pak sem tam poslal červenku, jako testovače, kapišto, a bylo to tam. Hranice. Ošklivě měkká.“